🙇🏻‍♂️

@kluk1 a jezinky jeskyňky

V jednom hlubokém lese, tak hlubokém, že do jeho hloubi nikdy nikdo nedošel, stála hájovna. V ní bydlel hajný se synkem @kluk7 a kolouškem, kterého jako úplně maličkatého opustila maminka laň. Roky běžely, a protože jeleni jsou dospělí dříve než lidé, z kolouška se stal jelen a vyrašily mu parohy. Ale @kluk1 byl stále malý kluk, spíš klouček. 

  A pak se to stalo. Tatínek hajný se nevrátil z pochůzky po lese. @kluk1 a jelen čekali, jestli se nevrátí druhý den, že třeba jen zašel příliš daleko a raději v divočině přespal. Jenže hajný nepřišel ani druhý den, ani třetí, ani čtvrtý, ani pátý… Nepřišel už nikdy. @kluk1 byl moc malý, aby se pokusil vyhledat pomoc. A jelen? Proběhal les křížem krážem, hajného však nenašel.

  Tak se smířili s tím, že se věci mají, jak se mají, a celkem spokojeně si v hájovně žili. Jak ale jelen dospíval z mlaďocha v opravdu dospělého parohatého krasavce, stále častěji vyrážel na paseky za kamarádkami laněmi. 

  @kluk4 to zlobilo. Byl radši, když se mohl jelenovi posadit za krk, chytit se za paroží a prohánět se s ním po hvozdech. Co se ale dalo dělat. Volání rodu neumlčíš.

  „Nikam nechoď, nikomu a ničemu neotvírej, pěkně to tu hlídej,“ řekl jelen @kluk3 jako vždycky, když se vydával za laněmi.
  „Otevřel bych, ale to by někdo musel přijít. A to nehrozí,“ odpověděl jako vždycky @kluk1. Byla to taková jejich slovní hra.

  Jelen se zasmál a hopem skokem hned byl za potokem.

  Jednoho dne však… Co to @kluk1 slyší? Někdo klepe na dveře! Zvědavostí skoro zapomněl dýchat.

  „Kdo je?“ hlesl.

  „To jsme my, jezinky jeskyňky,“ odpověděly mu něžné hlásky. „Lesní vílky, co zabloudily. Jsme rosou prochladlé, unavené, hladové.“

  Ale já nesmím nikomu otevřít,“ namítl chabě @kluk1.

  „Jen dva prstíky ohřejeme, hned zase půjdeme,“ žadonily jezinky jeskyňky.
  „Tak když jen ty prstíky…“ povolil zvědavý @kluk1.

  To neměl dělat! Jezinky jeskyňky byly prohnané lhářky. Byly sice něco jako víly, ovšem rozhodně ne milé. Natož hezké. Vypadaly jako zelené chlupatice s dlouhými špičatými nosisky. Tesáky měly jako velké bílé vidličky, očiska jako plameny, pařáty jako vidle. A co bylo úplně nejhorší, byly to masožravky. Nejraději si pochutnávaly na mláďátkách. Když vídaly @kluk4 prohánět se na jelenovi, napadlo je, že by rády ochutnaly lidské mláďátko. Vyčíhaly si vhodnou chvíli a…

  Jak @kluk1 dveře na škvírku pootevřel, vrazily do ní své dlouhatánské pružné zelené prstíky pevné jako hřebíky. Dveře jimi vypáčily – a v mžiku kolem @kluk2 křepčily v celé své ohavné kráse. Neměl šanci ubránit se.

  Jezinky jeskyňky vítězně zachrochtaly, @kluk4 čaply a odnesly do své spížní jeskyně. Opředly ho pavučinami jako pavouk mušku, aby se nemohl ani hnout, a začaly ho krmit. Stále, bez přestávky. @kluk1 musel žvýkat a žvýkat a žvýkat. Až s nocí, kdy jezinky jeskyňky vyrazily na své úplňkové rejdy, ho na chvilku nechaly samotného…
  @kluk1 s krajním odporem ztěžka polkl poslední sousto. Bříško měl nadité k prasknutí, poslední lahůdku skoro až pod hlasivkami, přesto konečně začal hulákat o pomoc: 

  „Pomóóóc, můj jelene, jeskyňky zelené chtějí mne sníst, tím se jist.“ A znova: „Pomóóóc, můj jelene, jeskyňky zelené chtějí mne sníst, tím se jist.“ A znova a zase: Pomóóóc, můj jelene, jeskyňky zelené chtějí mne sníst, tím se jist.“

  Naštěstí byl ve stropě spížní jeskyňky větrací otvor, kterým se kloučkův hlas nesl široko daleko. Jelen měl od okamžiku, kdy zjistil, že @kluk1 zmizel, slechy našpicované ve dne v noci, takže ho uslyšel. Sprintem vyrazil do temnoty. Bylo mu jasné, že jde o život. 

  Jak na paseku dorazil, začal v divokém reji křepčící jezinky jeskyňky jednu po druhé parožím odhazovat tak daleko, jak to jen šlo. Létaly vzduchem nad stromy i mezi nimi jako zelené dělové koule. Když palouk vyčistil, vyškrábl jelen kopýtkem @kluk4 ze spížní jeskyňky a hodil si ho na hřbet. @kluk1 se pevně chytil za parohy a pelášili zpátky k hájovně. 

  Všechno dobře dopadlo. Jelen @kluk3 vyčinil a @kluk1 slíbil, že už nikdy, ale nikdy nikomu neotevře. Pro jistotu ještě kolem hájovny nastražili jezinkolapky. Žádná jezinka jeskyňka se do nich však nikdy nechytla. Nejspíš těm odpudivým masožravkám strašlivé hubolety odstartované jelenovými parohy stačily, aby si na @kluk4 daly zajít chuť. Navíc si při nich vylámaly svá vidličková zubiska a s masíčkem měly utrum.