@kluk1 bydlel v zapadlé, ale líbezné horské vesničce. Žil v malém domku s rodiči a ostatní příbuzní žili v okolních vesnicích. @kluk1 často chodil za babičkou a dědou, kteří žili v sousední vesnici. Na horách jsou od sebe ale vesnice vzdálené, navíc mezi nimi bývají lesy, skály a kopce, takže ani taková cesta není bez nebezpečí a námahy. @kluk1 mohl tuto cestu chodit sám teprve několik týdnů, do té doby jedině s rodiči nebo jinými dospělými.
Dnes se na tuto cestu @kluk1 znovu chystal. Děda byl starý a babička byla v poslední době nemocná, takže jim bylo potřeba donést jídlo, vodu a další nezbytné věci. Rodiče měli hodně práce, takže výběr padl na @kluk4. Nevadilo mu to. Rád chodil po okolí a rád navštěvoval prarodiče, hlavně babička měla vždy v zásobě zajímavé pohádky a příběhy. Jediná věc ho pokaždé trochu strašila. Od mala slýchal, že v okolních lesích a horách žijí hejkalové. @kluk1 se nesetkal s nikým, kdo by hejkala dobře viděl, vždy to byla vyprávění z druhé ruky nebo příběhy o tom, jak člověk něco zvláštního slyšel nebo zahlédl. Pověst však byla velmi rozšířená, takže si @kluk1 říkal, že na ní musí být kousek pravdy.
Teď se ale @kluk1 snažil na hejkala nemyslet, protože ho čekala dlouhá cesta lesem. Vyrazil hned po snídani, aby byl do večera doma. Cesta k babičce a dědovi uběhla rychle a nic zajímavého se na ní nestalo, takže strach z hejkalů @kluk4 rychle přešel. Když dorazil k babičce a dědovi, předal jim jídlo a vodu a chvíli se zdržel, protože babička měla jako vždy přichystané hezké pohádky, poutavé příběhy a vzpomínky na minulost, které @kluk1 vždy rád poslouchal. Z chvíle se tak stala dlouhá doba a když @kluk1 vyrazil domů, věděl, že se nestihne vrátit za světla. Babička mu dala na cestu koláče a pro rodiče upekla chleba, který uměla nejlépe v celém kraji.
@kluk1 šel rychlým krokem, protože slunce rychle zapadlo a na les se začala snášet tma. To způsobilo, že si @kluk1 opět vzpomněl na hejkala a v každém lesním zvuku slyšel jeho děsivé hýkání, kterým měl hejkal strašit poutníky. Najednou ale uslyšel něco, co se od ostatních lesních zvuků lišilo. Znělo to jako skutečné hýkání. @kluk1 se zastavil a poslouchal. Hýkání se opakovalo a přibližovalo, teď si už byl @kluk1 jistý, že se děje něco nebezpečného. Než si stačil rozmyslet, jestli běžet domů, nebo zda se zkusit vrátit k babičce a dědovi, hýkání se ozvalo těsně u lesní cesty. Po chvíli ticha z lesní houštiny vystoupil hejkal. Vypadal jako malý muž, ale po celém těle měl dlouhé chlupy, byl pokrytý mechem a lišejníkem, tak jako vlhké horské kameny, a místo vlasů mu na hlavě vyrůstaly kapradiny.
@kluk1 ztuhl hrůzou a nebyl schopný pohybu ani myšlenky. Hejkal se na něj divoce díval a zdálo se, že se chystá ke skoku. @kluk3 hlavou náhle probleskla vzpomínka na vyprávění o hejkalovi – lidé se shodovali, že mu nejde utéci ani se před ním schovat, ale k smrti ho děsí chléb. @kluk1 rychle vytáhl chléb od babičky, kousek ulomil a hodil ho po hejkalovi. Ten se na chvíli zarazil, překvapeně se podíval a poté zahýkal tak děsivě, až tuhla krev v žilách. @kluk1 čekal, že na něj hejkal skočí, ale ten se místo toho vydal zpět do lesa a utíkal pryč. Stále bylo slyšet jeho hýkání, ale postupně se vzdalovalo.
@kluk1 ještě chvíli stál na místě, musel se vzpamatovat z toho, co právě viděl a slyšel. Když šok opadl, @kluk1 neváhal, rozběhl se a nezastavil se, dokud nedoběhl domů. Od té doby se do lesa vydával jedině s krajícem chleba od babičky, jenž mu teď chutnal ještě mnohem více než předtím.
