🐺

O @holka6 Bambulce

Žila byla holčička @holka1. Protože milovala svou červenou čapku s bambulkou tak moc, že ji skoro nedala z hlavy, říkalo se jí @holka1 Bambulka. Nosila čapku bambulkou dopředu, dozadu i na stranu a rodičům dalo každý večer spoustu přemlouvání, aby čapku odložila alespoň na spaní.

  Jednoho dne maminka – jako už tolikrát – @holka3 řekla: „@holka5, zaneseš babičce víno a bábovku, už jí určitě zase došly.“

  Babička bydlela na samotě v hlubokém lese. Tak hlubokém, že tam ani dovážkové služby nedojely, protože po pěšinách neprojely. @holka1 k ní chodila ráda, protože přírodu milovala skoro stejně jako svou čapku. Čapla proto košíček s bábovkou a vínem a vydala se na cestu.

  Jenže ouha. Les, do kterého šla, byl tak krásný, čistý a zdravý, že se do něj nedávno přistěhoval vlk. Velký vlk. Přímo obrovský, strašlivě přerostlý. Nic mu neušlo. Natož holčička v zářivě červené čapce s ještě zářivější bambulkou.

  „Kam to jde?“ zavrčel vlk temně z křoví, kde se schovával. „Nese bábovku a víno… Aha, do chaloupky, co v ní bydlí ta babka, co si každý večer dává na zápraží skleničku. Taky bych si dal.“

  Jak to řekl, něco ho napadlo. A už pelášil k chaloupce.

  Když @holka1 Bambulka došla ke dveřím, klepala, volala. Nikdo se neozýval. Vešla a ustrnula. Babička ležela v posteli a vypadala opravdu, ale opravdu špatně. Čepec měla naražený skoro až přes brýle, peřinu nataženou až pod nos. Z obličeje jí moc vidět nebylo. A co bylo, mělo takovou nezdravou našedivělou barvu. Navíc děsně funěla.

  @holka1 sice slyšela kdysi rodiče říkat, že časté popíjení dokáže člověka úplně proměnit, ale že by až tak moc?

  „Dobrý den, babičko,“ hlesla opatrně. „Není vám něco?“

  „Co by bylo?!“ kníkla divně pisklavě babička.

  „No, že máte tak lesklé a velké oči,“ řekla @holka1.

  „To abych tě lépe viděla,“ vysvětlila babička.

  „A ty uši, ani se vám pod čepec nevejdou, jak se zvětšily,“ zkusila to ještě @holka1 Bambulka.

  „To abych tě lépe slyšela.“

  „A proč máte tak velikánské zuby?“

  „To abych tě mohla lépe sníst!“ zařvala najednou babička jako hladový vlk, vyskočila a @holka4 Bambulku slupla jako malinu. I s bambulkou a košíčkem.

  Ano, byl to vlk převlečený za babičku. @holka4 předběhl, babičku si dal jako předkrm, převlékl se za ni, zachumlal do postele a počkal, až @holka1 Bambulka docupitá.

  „Ňam, ňam, to byla bašta,“ oblízl se teď spokojeně. A jak byl přecpaný, svalil se a usnul jako špalek.

  Za chvilku šel okolo chaloupky myslivec a z okénka slyší: „Chrrr, chrrrr, chrrrr…“ Chrápání, až se smrky okolo chvěly.

  Že by babička tak chrápala? To se mi nezdá, pomyslel si. Jestli jí spíš něco není… Radši se juknu dovnitř. A jak řekl, tak udělal.

  Jakmile uviděl v posteli obrovského vlka s břichem jako pátrací balon, bylo mu jasné, kolik uhodilo. Neváhal, přiskočil, loveckou dýku vytasil a vlkův naditý břich jedním tahem rozpáral.

  Z panděra vyskočila nejdřív @holka1 Bambulka a hned za ní babička. Obě živé, zdravé, jen trochu vyplašené. Vlk byl naštěstí tak lačný, že je rovnou spolkl celé. Vůbec se nezdržoval se žvýkáním.

  To bylo radosti, to bylo objímání a děkování smělému myslivci! Pak si všichni sedli a pěkně pospolu víno vypili a bábovku snědli. (@holka1 Bambulka si samozřejmě dala jen bábovku a zapila ji vodou ze studánky, protože děti víno nesmějí.)

  A co vlk? Byla z něj pěkná předložka k posteli. Ale bojovníkům za přírodu tuhle pohádku radši nevyprávějte, protože jsou u nás vlci jako ohrožený druh chránění.