Bylo nebylo, žil byl v jednom království poměrně pohledný princ. Na ženění byl málem přezrálý, jenže se mu do něj stále strašně nechtělo. Starý král už nevěděl, jak by ho přemluvil.
„Synku, vždyť je všude kolem bohatých princezen… Proč si nějakou nevybereš? Všechny by tě chtěly, dobře byste se měli.“
„A s kým si budu povídat? S jejich zlaťáky? Ty toho moc nenamluví a pěkně studí,“ namítal princ. „Peněz máme dost, manželku chci pro radost.“
„Dobrá, tak dáme vědět, že hledáš nevěstu, úplně všem dívkám na vdávání. A ty si pak vybereš, kterou chceš.“
„Ale jak? Jak poznám, která je ta pravá? Jestli je hezká, uvidím. Ale jestli je taky chytrá, tolerantní, zábavná a hravá? Jak to zjistím?“
„Už to mám,“ zajásal starý král. „Vyhlásíme soutěž. Zadáme úkol, a která ho splní nejlépe, tu si vezmeš.“
Princ souhlasil. Už ho totiž napadalo, jaký úkol zadá, aby ho žádná sňatku chtivá slečna nesplnila.
Zanedlouho už o soutěži o princovu ruku psaly všechny noviny, poslové běhali se zprávou o klání po světě, vrabci si novinu cvrlikali na náměstích a návsích.
Jak zněl úkol? Strašně! Zájemkyně o prince měla: Přijet na zámek ani ve dne, ani v noci, ani ustrojená, ani nahá, ani pešky, ani na voze.
Všechny princezny, které by se jinak o prince ucházely, hned vyslaly posly s omluvnými listy, že by samozřejmě rády a snadno úkol splnily, právě jim však zdechl královský křeček a mají smutek, musejí dokončit své vědecké výzkumy, dopsat knihy básní, sklidit jahody a ředkvičky a tak podobně. Zájemkyně, které na zaplacení poslů neměly, účast jednoduše vzdaly.
Jen chytrá @holka1 ne. Byla to sice chudá holčina z chaloupky, do školy nikdy moc nechodila, ale chytrá byla, že by jí mohly profesorky závidět. O prince vlastně nestála. Co se o něm doslechla, nebylo lichotivé. Rozmazlenec krmený zlatou lžičkou. Ostatně, soutěž nevěst jeho nevalnou pověst jen potvrzovala. Místo aby se normálně zamiloval, neví, co by si vymyslel na nesmysl.
„Já ti dám, princátko,“ řekla si @holka1 rázně. „To budeš čubrnět.“
V určený den se blátem a bahnem pomazala a síť rybářskou přes sebe přehodila. Na jednu nohu natáhla punčochu a bačkoru, druhou nožku položila na hřbet jejich kozy. Polojela na koze, pološla druhou nohou v bačkoře. Na zámek dorazila ke třetí hodině ranní. Přesně mezi dnem a nocí.
Když ji spatřili, princ, starý král a všichni sloužící se mohli posmát smíchy. Pak však prince smích přešel. Došlo mu, že chytrá @holka1 úkol splnila. Bude si ji muset vzít… Nu což, pomyslel si, hezká je, to vidím i přes to bláto. Hloupá taky nebude, to by úkol nesplnila tak dobře. Odhodlal se, zhluboka se nadechl a se zaťatými zuby pravil: „Milá @holka5, úkol jsi splnila. Jako jediná. Vezmu si tě za ženu.“
„To tedy NE!“ odmítla ho energicky @holka1. Všichni byli v šoku. Tohle nečekali. Ani nedutali, ba i ranní ptactvo ustalo ve zpěvu.
„Vy už víte, princi,“ pokračovala směle, leč s myslí staženou strachem @holka1, „že jsem chytrá, zábavná, tělesně zdatná. Ale co o vás vím já? Zhola nic. Musíte mě přesvědčit, že s vámi není nuda, máte něco v hlavě a smysl pro fér hru. Jinak si vás nevezmu.“
„Nevděčnice vzpurná, troufalá!“ vybuchl starý král jako vulkán. „Dám tě ze zámku bičem vypráskat. Holoto jedna nemajetná, já tě…!“ soptil, jako by nechtěl nikdy přestat. Dotklo se ho, že si @holka1 dovolila odmítnout jeho milovaného dokonalého synka. Navíc ho zlobilo, že ze svatby zase nic nebude. A to se tolik těšil na důchod!
Princ nejdříve mlčel. Dlouze. Ješitnost a zvědavost se v něm mlely jako mezi kameny. Musel si přiznat, že ho @holka1 začínala doopravdy zajímat. Jako nikdy nikdo. Tak proč ve hře nepokračovat. Proč to nezkusit?
„Možná máš i pravdu, @holka5,“ připustil nakonec opatrně. „Jak tě mám ale přesvědčit, že jsem pro tebe ten pravý? Že se mnou budeš šťastná a veselá, že nejsem žádný trumbera?“
„Jednoduše. Odteď až do zítřejšího rána se se mnou, princi, budete bavit. A to tak dobře, abych neusnula. Lehké to nebude, protože jsem o půlnoci vstávala a jsem z té polojízdy na koze pěkně utahaná.“
„Beru!“ vyhrklo z prince. Takovou výzvu přece nemohl odmítnout.
Hned začali. Celičký den a skoro celičkou noc luštili křížovky, hráli slovní fotbal, Člověče, nezlob se, pexeso, domino, povídali si o sobě, vyprávěli vtipy… Skoro jim bylo líto, když se třetí hodina ranní následujícího dne nachýlila. Klidně by pokračovali. @holka1 ani oka nezamhouřila. Bavila se tak skvěle, že se stále cítila čilá jako ryba.
Také už věděla, co chtěla vědět. Princ je sice trošinku rozmazlený, ale ne tolik, aby ho nedokázala napravit. A budou si rozumět až do smrti smrťoucí, to je jisté.
