Byla nebyla vesnička mezi lesy, ve které žila @holka1. Okolní lesy byly husté a rozsáhlé, ale @holka1 se jich nebála a pravidelně do lesa chodila na procházky. Je ale pravda, že jedné části lesa se odjakživa vyhýbala. Od mala totiž znala pověsti, které tvrdily, že se jedná o tajemnou a zakletou část lesa plnou příšer a strašidel. Ne že by tomu @holka1 zcela věřila, ale jistota byla jistota. Zmíněná část lesa byla navíc poměrně daleko od domova, takže @holka1 jednoduše chodila jinými směry a vůbec jí to neomezovalo.
Postupně ale @holka3 začalo vadit, že ačkoli má okolní lesy ráda a zná je jako vlastní boty, existuje část lesa, které se bojí a vyhýbá. Rostlo v ní odhodlání prolomit strach a podívat se, zda je zakletá část lesa opravdu tak odlišná od ostatních lesů. Když jednoho dne opět vyšla na procházku, rozhodla se odbočit směrem k zakletému lesu.
Cesta běžným lesem trvala asi půl hodiny. Poté se @holka1 ocitla na hranici zakletého lesa. Na pár vteřin zaváhala, ale les vypadal na pohled obyčejně a bezpečně, takže si dodala odvahu a vykročila. Šla cestou, která byla lemovaná vysokými duby a buky. S každým krokem ale rostl zvláštní pocit, který z lesa měla. Šumění stromů znělo zvláštně, skoro jako tajemná řeč. Stejně tak se stromy zvláštně nakláněly nad cestu, jinak než stromy v okolních lesích. A každou chvíli byl u cesty obrovský kámen, ze kterého měla @holka1 pocit, že ji sleduje.
@holka1 měla dobrý orientační smysl a už dlouho se v lese neztratila, ale v zakletém lese bylo vše jinak. Měla pocit, že se les neustále mění a cestičky se klikatí a kříží pokaždé jinak. Nedělo se nic strašného, nic, co by odpovídalo legendám o upírech, vlkodlacích a podobných nestvůrách, ale přesto měla @holka1 stále větší strach. Zdálo se jí, že už jde hodiny, ale zároveň měla pocit, že se neustále motá v kruhu. Když na ni začala padat únava, zatímco se stromy stále děsivěji nakláněly a cesty složitěji klikatily, dostala opravdový strach.
Najednou ale @holka1 uslyšela štěkání pejska, kterého měli na zahradě. Modlila se, aby štěkal co nejdéle, protože se díky štěkání mohla zorientovat a najít správný směr. Pejsek štěkat nepřestával, jako kdyby poznal, že je @holka1 v nebezpečí a snažil se jí pomoci. Teď šlo vše snáze, cesty se sice pořád tajemně měnily, ale @holka1 šla po zvuku a postupně se jí podařilo z podivného lesa vymotat.
Ještě nikdy se domů nevrátila tak šťastná jako dnes. Když o svém zážitku vyprávěla doma, maminka řekla, že o zakletém lese kdysi mluvila s místní babkou bylinářkou, která zná všechna tajemství lesa. Babka bylinářka jí pověděla, že pověsti o nestvůrách jsou nesmysly. V lese se však nacházejí kouzelné bludné balvany, které člověka dokáží zmást natolik, že pak v lese bloudí dlouhé hodiny, někdy i celé dny. Jen díky štěkání pejska se @holka1 dostala z lesa brzy. Od té doby se @holka1 zakletému lesu vyhýbala, ale vůbec to nevadilo, protože okolní lesy byly velké, hluboké a krásné. A také bez bludných balvanů.
